6. ROZMNOŽOVÁNÍ RYB



U většiny sladkovodních i mořských ryb převládá pohlavní množení s vnějším oplozením, tj. troucí se pár odkládá jikry a spermie do vody, v níž teprve oboje pohlavní buňky splývají.

U většiny sladkovodních i mořských ryb převládá pohlavní množení s vnějším oplozením, tj. troucí se pár odkládá jikry a spermie do vody, v níž teprve oboje pohlavní buňky splývají. Vnitřní oplození je poměrně málo časté. Při páření vnikají spermie do těla samice a v jejích útrobách oplodní zralá vajíčka. Obojetnictví (hermafroditismus) je známo jen u několika okou- novitých zástupců rodu Serranus, Lutjanus, Sparus, popřípadě Sargus, Puntazzo, Pagellus a Boops.

Odkládání jiker, či tzv. tření, je buď jednorázové, nebo probíhá po částech (porcionální) v různě dlouhých časových intervalech. Pohlavní cyklus není neměnný a závisí především na ekologických a klimatických podmínkách a změnách. Počet jiker (plodnost) u ryb vytírajících se mnohokrát za život se rok od roku mění, a to v závislosti na růstu, stáří ryby, váze, množství a kvalitě přijímané potravy. Počet jiker obvykle stoupá s růstem ryby rychleji než její přírůstek délkový a váhový. Na plodnost má vliv nejen stáří a velikost matečných ryb, nýbrž i faktory vnějšího prostředí, tj. především teplota vody, obsah solí, obsah kyslíku, popřípadě napadení rodičovských jedinců parazity.

U kostnatých ryb vniká do jikry malým otvůrkem v jikerné bláně, tzv. mikropyle, pouze jeden spermatozoid. Polyspermie, oplození jedné jikry více spermiemi, je známa pouze u žraloků. U ryb s vnějším oplozením je životnost spermatozoidů jen půl minuty až pět minut. Při vnitřním oplození u živorodek však zůstávají spermie naživu v těle matky po týdny až měsíce. Po jednom spáření může samice vrhat mláďata šestkrát i vícekrát, a to bez přítomnosti samce.

Ke tření vyhledávají ryby nejvhodnější místa — trdliště, obvykle po předchozích, někdy značně dlouhých migracích. Některé druhy kladou jikry do písku (psamofilní), jiné na živé nebo odumírající rostliny (fytofilní), nebo lepí jikry na kameny (litofilní), kořeny, větve a jiné předměty pod vodou, nebo dokonce i mimo vodu, na předměty těsně nad hladinou. Ve většině případů je ihned po oplození jikra silně lepivá a přichytí se na podklad. Některé ryby kladou jikry jednotlivě, jiné ve skupinách. Jikry jsou buď těžší než voda a klesají ke dnu, nebo mohou být pro značný obsah tuku lehčí než voda a vystupovat ke hladině. Někteří vejcorodí halančíci a gavúnci nemají obaly jiker lepivé, nýbrž pokryté drobnými vlákénky nebo kotvičkovitými útvary, jimiž se pevně přichytí k substrátu.

zdroj: kniha - AKVARISTIKA STANISLAV FRANK

Ohodnoťte článek
1 | 2 | 3 | 4 | 5
Průměr- 0.75


<Starší | tento článek | Novější>

Napsáno: 4. 7. 2008, 23:56 | Kategorie: Obecná akvaristika | Napsal: admin | Vytiskni stránku


Komentáře návštěvníků: 0

Zatím žádný příspěvek, tak začněte Vy



Přidávat komentáře smí jen přihlášení uživatelé!